Chovatelská stanice REBEL YELL vznikla v roce 1996.
Vítejte na našich stránkách a dovolte, abych vám prozradila, jak jsem se dostala k chovatelství a vůbec obětovala svůj život zvířátkům.To jsem zdědila po mém dědovi, který jeden čas dělal ředitele ústecké ZOO a doma odchoval medvědy hnědé.
Již jako malá holka jsem vyrůstala se zvířaty jako byli králíci, slepice, husy, prasátka, morčata, mývalové, kočky, ale především pejsci.
Pamatuji si na malého černobílého pejska jménem Péťa. Jako malý capart jsem si s ním hrála, oblékala a vozila v kočárku.V mém životě se proplétalo ještě hodně pejsků. Německá ovčačka Bobinka, zlý ovčák Bojar, ale na koho nemůžu zapomenout, byl můj německý špic Míša, kterého jsem ukradla s mou tetou v Českém Újezdě. Toho jsem zachránila před uvázáním u boudy u nezodpovědných lidí. Moc mě fascinoval díky knížce Marcela Safíra – Čertíkovi příhody. Míša byl opravdu můj kamarád a touha po mně, ho stála život. Když jsem byla na dovolené s babičkou a on mě šel hledat. Na našich oblíbených trasách ho přejelo auto a tato rána mě opravdu zlomila. Netrvalo dlouho a na našem dvoře se jednoho dne objevil nádherný ,, Pan pes‘‘- německý ovčák s tradičním jménem Bojar. Dostala jsem ho od maminčina bratra, který ho prostě ukradl v chovné stanici tehdejších příslušníků VB. Bojar byl vycvičený a nadmíru inteligentní pes. Prožila jsem s ním nádherné dětství, chodila na toulky a výlety. Nikdy jsem neměla strach, že by na mě někdo stáhl ruku, protože můj ,,bodygard‘‘ by ho zakousl. Byl cvičený na ochranu a tu dodržoval. Na jeho rodinu a jejich dům se nesměl nikdo křivě podívat a když už, zažil pravý vojenský výcvik na zadržované drbany. Prožil se mnou dětství i dospívání a nikdy mi nevypadne z paměti. Zemřel stářím přesně na mé dvacetiny na banální nemoc - zápal plic.
Když už jsem se osamostatnila od rodičů, měla jsem velké přání mít čivavu. V devadesátých letech to byla docela vymoženost bohatých a se svým platem 1100,- tehdejších Kčs byla přímo sci-fi představa.Touha byla tak silná, že jsem si popůjčovala peníze a vysněného čivaváka jsem si vezla domů. Nebyl sice s papíry, ale za pouhých 5000,-Kčs jsem si vezla malého Wolfíka z Počernic u Prahy. Časem k němu přibyla ještě čivavička Elinka a pak Dastynka, Mendy a Ája. Čivavy jsem aktivně dělala skoro patnáct let. S odchodem poslední fenky Dastynky naše „čivaví éra“ skončila. Do mého života vstoupila zase moje obrovská láska leonbergerka Elza Nobert. Pes výstavních kvalit a pes s velkou duší a obrovským srdcem. O Elzince se více dočtete na našich stránkách v sekci vzpomínáme, protože na ni nelze zapomenout. Jak jsem měla ráda malá plemena, začali mě fascinovat i velcí psi a naše smečka se rozšířila o anglickou mastifku Amálku Ter-Hav. Nevím proč, ale příroda mi od velkých fen nenadělila žádná štěňátka.
Jak nám stárla naše smečka, uvažovala jsem, co si pořídíme. Kdybych snad mohla, chtěla bych všechny pejsky, co mě zaujali a věřte, byl by to celý atlas psů a všechni útulkoví pejsci.
V současné době naší smečku tvoří King Charles španěl Alf Bohemia Zlatava a fenka Edina Bohemia Zlatava, za kterou moc děkuji své kamarádce Irině Korbelové, mastifka Amálka Ter-Hav a samozřejmě skvělý voříšek Bady.
O psících se dozvíte více, pokud Vás zaujalo mé povídání, v jednotlivých sekcích našich stránek.
Všem našim zvířátkům děkuji. Nechtěla bych zapomenout na žádného tvora, který mi prošel ať již krátce či dlouze mým životem. Také díky mé dceři, která pokračuje v mém smyslu života - zvířata, zvířata a zase jen zvířata.
,,Psi dovedou milovat, jsou něžnější než lidé, věrnější, mají takt a neomylný instinkt, který jim umožňuje rozeznat dobro, odlišovat lidi hodné a zlé.''
(J.P. Sartre)
